Narodila jsem se do světa, kde místo ranního ticha zněly první tóny. Hudba u nás doma nikdy nebyla jen kulisou – byla jazykem, kterým se mluvilo, dýchalo i snilo. Už jako malá jsem sedávala v hudební škole a poslouchala, jak se tóny pomalu skládají do příběhů. A jednoho dne jsem se rozhodla vyprávět ty své.

Na konzervatoři jsem se věnovala hře na harfu – nástroji, který mě naučil křehkosti, přesnosti i síle v jednom doteku. Každý tón pro mě byl jako drobný zázrak. Harfa mě učila poslouchat ticho mezi tóny, trpělivě čekat na okamžik, kdy se hudba sama nadechne. A možná právě tam jsem pochopila, že hudba není o dokonalosti, ale o citu.

Postupem času jsem našla nový domov u piána. Je v něm všechno, co potřebuju – klid i vášeň, prostor pro vlastní myšlenky, i možnost ztratit se v nich. Piáno se pro mě stalo nejbližším společníkem, kterému mohu svěřit všechno, co se nedá říct nahlas.

Dnes skládám a hraju hudbu, která vzniká ze života kolem mě. Z drobných okamžiků, ticha mezi slovy, z deště na okně nebo z pohledu, který trvá o vteřinu déle, než by měl. Hudba je pro mě způsob, jak zachytit pocit, než se rozplyne.

Každá skladba je malý příběh – někdy o světle, jindy o stínu. Ale vždycky je upřímná. Věřím, že hudba dokáže spojit lidi i beze slov. Když se dotkne srdce, zanechá v něm stopu, která zůstane.

A právě o to se snažím – aby se moje hudba na chvíli stala tvým světem. Aby tě uklidnila, inspirovala nebo jen zastavila v čase, který tak rychle utíká.